Byt je část domu. Je to místnost nebo několik místností určených bydlení jednoho člověka, spolubydlících nebo celé rodiny. Byt je buď jedna místnost, nebo více místností vhodným způsobem propojených, které jsou oddělené od zbytku domu. Celý prostor lze uzamknout. Tyto místnosti slouží k ubytování jedné nebo více osob. Obvykle žijí v jednom bytě příslušníci jedné rodiny. Velikost bytu se uvádí dvěma různými způsoby. Buď se počítá podlahová plocha bytu v metrech čtverečních, nebo se uvádí počet místností. Při počítání místností platí jistá pravidla. Kuchyně, koupelna, záchod a chodba se jako místnosti nepočítají. Ložnice, obývací pokoj, pracovna a ostatní obyvatelné místnosti se počítají jako místnosti. Pokud je součástí bytu i podkroví, musí podkrovní místnosti splňovat určitá kritéria, aby se jako místnosti započítávaly. Tato kritéria předepisují určitou minimální podlahovou plochu a světlou výšku stropu. Podle doby, kdy byl byt postaven se rozlišují na byty ve staré zástavbě a novostavby. Přesná hranice ale neexistuje. Byty ve staré zástavbě mají obvykle mnohem vyšší místnosti (často více než 2,6 m), vysoká okna a tlusté stěny. Často jsou ve starých bytech na podlaze parkety. Mezonetový byt - byt se rozkládá v několika podlažích, často má terasu, která leží na střeše spodního podlaží Suterénní byt - podlaha bytu leží pod úrovní okolního terénu Loft - byt, který je postaven v bývalé industriální budově - tovární hale nebo skladišti. Má několik podlaží, horní podlaží ve kterém se nachází ložnice může mít nižší strop Garsoniéra - malý byt tvořený zpravidla jednou obytnou místností s příslušenstvím; hovorově 'garsonka'; označení pochází z francouzského slova "garçon" (chlapec, mladík, mladý muž). Slovem "garsoniéra" se v ČR nejčastěji označují byty bez oddělené kuchyně, tedy 1+0 nebo 1+kk. 1+0 - 1 místnost + sociální zařízení (bez kuchyně ani kuchyňského koutu) 1+kk - 1 místnost, ve které je kuchyňský kout 1+1 - 1 místnost + kuchyň oddělená zdí 2+kk - 2 místnosti, z nichž v jedné je kuchyňský kout 2+1 - 2 místnosti + kuchyň oddělená zdí 3+kk, 3+1, 4+kk ... (analogicky podle předcházejících) atypické uspořádání - dispozice, která předešlým způsobem nejde popsat Byt je zvláštním druhem nemovitosti. Koncepce, že byt je věcí, je sporná. Svou podstatou není totiž byt nic jiného než součást domu. Z hlediska veřejného práva je bytem podle § 2 písm. b) zákona o vlastnictví bytů místnost nebo soubor místností, které jsou rozhodnutím stavebního úřadu určené k bydlení. Podle § 2 písm. h) zákona o vlastnictví bytů je jednotkou byt nebo nebytový prostor nebo rozestavěný byt nebo rozestavěný nebytový prostor jako vymezená část domu. Jako každá nemovitost, i byt je předmětem vlastnického práva a lze s ním nakládat jako s kteroukoliv jinou věcí. Vlastník může svůj byt užívat pro svou vlastní potřebu, nebo s ním nakládat, např. jej pronajmout. Je-li vlastníkem právnická osoba, např. družstvo, obvykle jej pronajímá. Vlastnictví se zapisuje do katastru nemovitostí. Za komunismu mohly být byty od roku 1966 v tzv. "osobním" vlastnictví, což bylo podle marxismu-leninismu vlastnictví jiných věcí než výrobních prostředků. Byty se tak dostaly do stejného režimu jako rodinné domky, na rozdíl od bytových domů, které byly v "socialistickém" nebo "soukromém" (v marxistickém smyslu slova) vlastnictví. V domě s nejméně pěti jednotkami, z nichž alespoň tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků, vzniká povinně ze zákona společenství vlastníků jednotek. Vzhledem k tomu vymizela dříve běžná družstva vlastníků bytů. Dnes prakticky existují pouze družstva nájemců, kdy vlastníkem bytů (celého domu, ve kterém se byty nacházejí) je bytové družstvo. Členové družstva mají na základě stanov právo nájmu k bytu. Vzhledem k členským právům se takové nájemní právo fakticky blíží vlastnictví. Členové družstva mají možnost prostřednictvím svého členství ovlivňovat chod družstva. Proto jejich vliv na nakládání s bytem je výrazně vyšší než u jiného nájemního bytu.